Jak pokračujeme - 12.2.2016

12. února 2016 v 10:36 | MyšičkaMyš |  Z deníku venkovana
Můj aktuální zdravotní stav mi zajistil právo a čas na odpočinek, tudíž došlo na pravidelné hlášení z venkova. Co se u nás za posledních pár měsíců změnilo?

- Stále pokračujeme v rekonstrukci. (No comment)

- Naše stavy se rozšířily o kočičího predátora. Stavy hlodavců na pozemku a bohužel i ptáků se povážlivě hýbají směrem k nule. Alespoň malé vítězství.

- Dále jsme se rozšířili o malé hejno slepic. Při stávajících teplotách a vitalitě soudružek sbíráme zhruba 1ks vejce denně (od 10 slepic), nicméně lepší než nic. Naše kočka se rozhodla s nimi sdílet kurník (a to určitě nemá žádný vliv na jejich chuť ke snášení =)).

- Přpravujeme se na jarní výsevy a výsadby. Papriky klíčí na parapetu, na poště čeká balík s keři a nad zahradnickými eshopy si dělám choutky na další semínka, sazeničky a semenáčky.


Stále častěji si pohrávám s myšlenkou práce z domova, což byl od útlého věku takový můj sen. Ale co umím? Co zvládnu? (Ne, opravdu jsem nemyslela skládání letáčků do obálek nebo telemarketing... Ne, opravdu Vám nepošlu finanční dotaci, aby jste mě mohli zaměstnat...) Ráda bych lépe využila svůj mentální potenciál, když už ten manuální momentálně vázne.

Letos chystáme další rozšiřování osazenstva naší fary. Kromě již avizovaných indických běžčů bych ráda začala chovat perličky. Vše se ovšem bude odvíjet od toho, jak se na to bude tvářit náš aktuálně nejnovější a nejočekávanější přírůstek, který se o slovo přihlásí s příchodem podzimu. (Ano, můžeme očekávat záplavu mateřského plurálu a ohnivých debat na téma rodičovství, zdravotnictví, lidská blbost a jiné historky z natáčení.)

Howgh!

MyšičkaMyš (2v1)
 

Cesta z města

30. září 2015 v 15:23 | Vrbovka |  Z deníku venkovana
Blog jsem založila, abych mohla dokumentovat naši cestu za "svobodou", rozuměj - z města pryč. Idea krásná, ovšem realizace nám trochu pokulhává. Tedy, abych to shrnula:

- z města jsme se úspěšně odstěhovali
- o něco méně úspěšně se pokoušíme o rekonstrukci nového hnízdiště
- a téměř neúspěšně se pokoušíme zahradničit

Idea vlastní zeleniny se rozplynula s prvním slimáky sežraným záhonem. Kromě rajčátek, bazalky a jablek se naše úroda rovná nule. Na naši obranu musím podotknout, že jsme se sem přistěhovali až v plném proudu sezony. Momentálně jsme stále rodina Homo supermaceticus consumnius.

Chovatelské úspěchy prozatím také nulové, pokud tedy nepočítáme kolonii hryzců a myší v doměna zahradě. Čekáme na slepice a kočku, zda naši situaci zlepší.

Já osobně čekám taky na zázrak (funkční koupelna by stačila).

Menstruace ekologicky

12. dubna 2015 v 10:41 | Divoženka |  (Ekologické) alternativy
Článek pro ženy o ženských problémech. Omlouvám se za místy naturalistické popisy. Vznikl z potřeby, alespoň pro sebe, zareagovat na často bouřlivé diskuze mezi ženami (i muži překvapivě), které ekologické alternativy hygienických pomůcek vyvolávají.

Pro všechny, kteří se byť jen trochu zajímají o svoji ekologickou stopu, znamenají běžné menstruační potřeby problém. Taková vložka nebo tampon se dá směle přirovnat k dětské pleně. Některé druhy jsou prakticky nerozložitelné (především s absorbčním gelem), jiné za 200 až 300 let, energeticky náročná je jejich výroba a distribuce a v neposlední řadě obsahují řadu ne neškodných chemikálií.

Když uvažuji, že běžná žena spotřebuje cca 25ks vložek/tamponů každý měsíc (nepočítám intimky mezi periodami), jsme již na 300 kouscích ročně. Můžeme odhadovat, že žena prožije 30 let aktivního krvácení (počítáme s několika těhotenstvími a kojením), to je 9000 vložek za život. A to už je pořádné číslo. Zkusme si jen tak v hlavě odhadnout, kolik aktuálně plodných žen žije v ČR, Evropě, světě... a používá tyto pomůcky. Zkusme si k tomu představit, kolik batolat na světě je právě přebalováno do jednorázových plen. A všimli jste si někdy, kolik odpadu se dvakrát týdně odveze ze sídlišť?

Ať už ten odpad končí na skládkách, spalovnách nebo v oceánech, je pro mě ta představa natolik děsivá, že každý den přemýšlím o alternativách a minimalizaci mého znečišťování planety. Bohužel nelze vše vyřešit úplně, ale minimalizovat páchané škody by mohl (a měl) každý.

Problém dámských hygienických pomůcek se dá vyřešit celkem snadno a pojednání o tom na internetu je hafo - od látkových vložek, přes tampony z mořských hub. Já osobně mám výbornou zkušenost s menstruačním kalíškem. Jedná se o pohárek ze silikonu, který se zavádí do pochvy, kde zachycuje menstruační tekutinu. Zavádění a vyjímání je při troše cviku jednoduché, údržba také - staší umýt vodou. Pouze mezi cykly vyvařujeme.

A jaké jsou klady v porovnání s jednorázovými vložkami/tampony?

Je ekologičtější a ekonomičtější. Stačí jednorázová investice na několik let - teoreticky stačí jeden kalíšek před porodem a druhý po porodu (větší). Ten můj stál 200 Kč, pochopitelně lze sehnat i řádově dražší. Z hlediska ekologie se jedná především o rapidní snížení objemu odpadu, nutnosti pravidelné distribuce a množství chemikálií a energie při výrobě. (Nedělám si iluze, že by lékařský silikon byl nějaký ekologický zázrak. Bohužel relevantní informace jsou na internetu pro mě nedohledatelné.)

Zdravotní benefity. Záměrně nepíšu nezávadnost - nenarazila jsem na žádný uskutečněný výzkum. Nicméně mohu hovořit o vlastních zkušenostech. Při používání vložek a tamponů známe každá onen zápach, který se vyskytuje i při časté výměně (prý daný bakteriálním rozkladem krve). Druhým aspektem jsou použitá bělidla, která se z materiálu uvolňují (viz Doba jedová). Naproti tomu u kalíšku si mohu být jistá, že je bez bělidel a i při méně časté výměně je krev cítit pouze krví (klasický železitý pach), takže opravdu nemám strach, že by se krev "ve mně kazila", jak často zaznívá od odpůrců. Přechod ke kalíšku pozitivně ovlivnil "mojí mikroflóru", víte jak to myslím.

Narazila jsem pouze na upozornění možného vyvolání endometriózy při používání kalíšku, ovšem opět bez uskutečněného výzkumu. Materiál kalíšku byl testován, jako nezávadný (pro ženu při užívání). Obrázek nechť si každý vytvoří sám.

Pohoda. Kromě prvního dne menstruace, kdy mívám bolesti, se mi často stává, že si ani nevzpomenu, že "to zrovna mám". Prostě můžu dělat a fungovat úplně stejně jako obvykle a to je pro mě ten úplně největší benefit. Ráno a večer kalíšek vyprázdním (nebo jinak podle potřeby) a jinak NIC. Od doby, co ho používám, už pro mě měsíční krvácení není otrava, ale přirozenost. A je i docela zajímavé mít přehled o tom, kolik tekutiny tělo vyloučí a jak vlastně vypadá (mimochodem je to opravdu pěkně rudá krev, žádný sražený smradlavý rezatý fujtajbl na vložce). Je to vlastně jediný důvod jak menstruční krev zachytit pro použití (vím, že některé ženy používají pro rostliny).

A nevýhody?

Křeče. Stává se mi pouze první den po několik hodin, že s kalíškem cítím křeče silněji. V tuto dobu kalíšek vyjímám a funguji na tzv. bezvložkové metodě.

Zavedení a vyjímání. I pro mě, jako nešiku, je to snadné. Vymýt nebo vytřít papírem se dá kalíšek na každém WC. A strach z krve? Nekomentuji.
 


Proč tento blog

29. března 2015 v 20:07 | Divoženka
V podstatě tento blog vznikl ze zoufalosti. Právě kupujeme dům - na tom by nebylo nic špatného, naopak. Velmi se těšíme, až nadobro uděláme městu pápá a přesídlíme na venkov. Já, můj muž (Tichošlápek) a náš pes (Amálka). Město nám zkrátka nesvědčí.

K zoufalství mě dohání systém. Dům máme vybraný už asi 2 měsíce a stále se potýkáme s ohromnou hromadou zbytečné byrokracie, nemluvě o tisících korun vyhozených v podstatě za nic (poplatek za poplatek a čerstvý vzduch). A dům stále ještě není náš. Nedivím se, že jsou lidé stále více vystresovaní a stále častěji se uchylují k násilí (ano, narážím na nedávný masakr v Uherském Brodě, napadení na Úřadu práce...). Já bych však, spíše než vzala zbraň s sebou do banky (nebo na katastr, pojišťovnu, stavební úřad etc.), nejradší zastřelila sama sebe. Och, jak jsem se bála, že rekostrukce domu bude šílený podnik, ale kdeže! Nejšílenějším podnikem v tomto státě je dát se všanc systému, který má za cíl jediné - co nejvíce občana znechutit a znepříjemnit mu život, aby se, pro příště, raději do ničeho nepouštěl.

A protože v mém okolí už není nikdo, koho by to neomrzelo poslouchat, vznikl nový blog. Doufám, že už brzy budu moci přidávat články o tom, jak se nám daří v novém domově, Na Blatech.

Kam dál